Pokud máte doma počítač a rozbije se vám, tak je potom opravdu neštěstí na světě. Tohle se mi stává snad dvakrát do roka. Nevím, čím to je, ale vždycky se mi do počítače dostane nějaký virus. Třeba například v poslední době malware, to bylo zrovna předevčírem. Ani nevíte, jak jsem byla naštvaná, protože já tam dělám online kurzy a také ještě s maminkou jsme na skypu, protože já bydlím v Německu a každý den s maminkou skypujeme. A když jsem tam měla potom ten malware, tak jsem si s tím vůbec nevěděla rady. Byla jsem opravdu naštvaná, protože jsem už během roku dala šest tisíc korun do opravy.

Do opravy notebooku, který byl téměř rok a půl nový, takže téměř nový. Takže jsem si říkala, že by nebylo na škodu, kdybych i já se naučila opravovat počítače. Jenomže když jsem potom chodila do kurzů počítačů, abych pochopila lépe počítače a také informační technologii, tak jsem samozřejmě pohořela. Vůbec to nebylo pro mě. Bylo to pro mě velice složité. Bylo to pro mě jako španělská vesnice. Řekla jsem si, že asi žádný počítačový technik ze mě vůbec nebude. Zbytečně jsem utratila dalších pět tisíc korun za počítačový kurz, abych se dozvěděla více informací o informační technologii a o počítačích obecně.

Byla jsem opravdu z toho nešťastná, bohužel jsem nedostala ani žádné osvědčení o absolvování kurzu, protože jsem v půlce odešla. Odešla jsem z půlky kvůli tomu, že jsem byla naštvaná, že se v tom nevyznám a že mi pán vedoucí řekl, že jednoznačně na tohle nemám. Urazilo mě to, ale co jsem měla dělat? Vždyť pan vedoucí, který vedl kurz, tak měl pravdu. Byla jsem z toho nešťastná a doma jsem potom také brečela a potom jsem také nadávala. Měla jsem úplný vztek. Řekla jsem si, že se budu zatím na počítači učit sama doma a potom bych si udělala nějaké osvědčení, že bych mohla se starat o počítače.