Letecká doprava není žádná legrace. To je jistě pravda. Aby tato byla bezpečná, musí se samozřejmě udržovat letadla v bezvadném technickém stavu, je třeba mít plně kvalifikované piloty. Ale nejen to. Jsou tu i záležitosti vnější, které mají na tuto dopravu rovněž velký vliv. Nejen na silnicích, ale i na nebi bývají ‚zácpy‘, které komplikují situaci, vliv tu má i počasí, i lidský faktor, jakým je třeba letištní personál. A všichni nejen z nedávné doby víme, co všechno se může na situaci v letecké dopravě podepsat.

Ale někdy nejsou problémy jenom na straně aerolinií, letišť nebo počasí. Někdy se na situaci podepíší klidně i úřady. Jako je tomu právě nyní. Tentokrát naštěstí ne u nás, ale na opačném konci světa. Což se ale mne a jistě nejen mne také dotkne. Protože v dnešním globalizovaném světě souvisí všechno se vším.

V tomto případě jde o Jihoafrickou republiku. Která byla zejména v poslední době v mých očích synonymem pro dokonalost letecké dopravy. Protože i tam občas nějaká ta potíž vznikla, ale ve srovnání s tím, co jsem zažil jinde, to byly banality.

Vzpomínáte si třeba, jak letiště v Praze před nedávnem posílalo do světa letadla bez naložených zavazadel, protože ‚nebyli lidi‘? To se mi v JAR nikdy od roku 2001 nestalo. I tam mi jednou sice přivezli zavazadla se zpožděním, ale jen krátkým a zaviněným zmatky kvůli špatnému počasí a náhradním letům. V posledních dvou letech se nestalo, že bych z Prahy odletěl aspoň relativně načas, a pokaždé jsem tak zoufale dobíhal navazující letadla v Istanbulu, Doha nebo Londýně, zatímco v Jižní Africe se to stalo jenom jednou, a to vinou tureckých aerolinií.

Ale teď už to začínají mršit i v Jižní Africe. Nikoliv letecké společnosti, ale úřady. Tamní letové navigační služby (ATNS) se totiž rozhodly, že je třeba provést údržbu postupů podle přístrojů na různých letištích, a že se tedy na některá nebude smět nově létat jenom podle navigačních přístrojů jako doposud. Na letiště v George, Kimberley, Polokwane, Mthatha a Richards Bay se tak bude smět létat jen tehdy, když bude možné vizuální přiblížení. Tedy třeba ne za tmy, v mlze nebo zataženém počasí. Dočasně, ale neznámo jak dlouho.

Doposud to prostě fungovalo. Ale zejména při počasí v George hrozí, že lidé začnou končit na náhradním letišti v Kapském Městě. Na což se tedy rozhodně netěším. Až tam za pár měsíců zase poletím.

Miluji cestování, když jsem ještě chodila na vysokou školu, tak jsem s kamarádkami a s kamarádem opravdu hodně času cestovala. Měli jsme je rádi cestování, hlavně jsme cestovali, tedy jenom po Evropě. Protože po Evropě to bylo takové levnější a také znám. Některé lidi, kteří cestovali normálně stopem, abych se přiznala, tak já bych se bála cestovat stopem. Vůbec bych nevěděla, ke komu nastoupím. Samozřejmě, že tohle naprosto logické a normální, že člověk nikdy neví, ke komu nastoupí. Do automobilu znám třeba film smrt, stopařek. A právě když jsem tento film viděla dvakrát, tak od té doby už jsem vůbec nikdy.

Ještě nacestovat možná tak ve třech. Abychom vzadu na zadních sedačkách seděli tři. Ale kdyby někdo seděl ještě vedle řidiče někdo cizí, tak to bych rozhodně tam nesedla. Nevím, jestli my tři holky bychom přeprali dva muže tohle rozhodně ne a proto jsem se s kamarádkami a s kamarády dohodla, že budeme raději cestovat normálně vlakem a nebo autobusem. Nakonec jsme se všichni rozhodli, že budeme cestovat jenom vlakem, a hlavně jsme jezdili do Bratislavy anebo do Německa. Tyto místa se nám moc líbily, dokonce jsme si řekli, že bychom mohli třeba rok pracovat. Buďto v Bratislavě anebo v Německu.

V Německu jsme se dozvěděli, že opravdu hodně peněz za jakoukoliv práci. Já bych tam klidně dělala uklízečku, i když mám vysokou školu ekonomickou, tak třeba taková praxe, rok jako uklízečka a by mi vůbec nevadila. Je to vlastně zároveň i posilovna. A když už se bavíme o cestování, tak také rádi cestujete, jaké zemi jste procestovali? Mnoho lidí prý cestuje také do zahraničí. Kde je opravdu veliké teplo, třeba Asie nebo Japonsko a podobně, mě by se v Japonsku líbilo. Je to taková asijská země a tam bych také chtěla někdy podívat, jenom když jsem se koukala na letenky anebo potom na ubytování, tak to bylo opravdu hodně náročné a také hlavně drahé. No ještě si to opravdu hodně rozmyslím. 

Co se týká cestování, mohl bych ironicky podotknout, že je to dnes daleko složitější záležitost, než za dob takzvaného minula, kdy nám tu vládli soudruzi. A mohu to samozřejmě podpořit nejedním nesporným faktem.

Vezměte si třeba jenom to, do kolika zemí dnes můžeme cestovat, a to v mnoha případech bez jakýchkoliv zásadních omezení! Takže si zkuste vybrat něco, co vás opravdu přitahuje, z tolika nabídek! To není jako dřív, kdy se pomalu nikam nesmělo a lidé leckdy brali i to, co se právě namanulo, byť to nebylo dokonalé, a byli za to rádi.

Nebo si vezměte, kolik dnes takové pořádné cestování stojí peněz. Když chce někdo prožít opravdu něco špičkového, musí počítat s docela velkými výdaji za letenky, kvalitní bydlení, dopravu a služby v místě pobytu atd. To není jako dřív, kdy z dostupných zemí stály za něco jen Německá demokratická republika a Polsko a do těch se dalo dojet třeba vlakem i za pár šupů a tamní služby byly cenově poměrně přijatelné, protože se také jednalo o země z východního bloku. A třeba stan v kempu vyšel levně.

Nebo si uvědomte, kolika jazyky se ve světě mluví. To aby člověk uměl aspoň angličtinu a nejlépe i aspoň pár základních slov a frází v jazyce dané lokality. To dřív nebylo, protože se s námi jedinou tolerovanou světovou řečí, tedy ruštinou, nechtěl nikdo moc bavit a ostatní jazyky nebyly natolik významné, abychom se je učili, a vesměs ani nebylo kde se je pořádně naučit. Takže dřív vesměs platilo, že co Čech, to jazykový analfabet, a nikdo si nepřipadal moc méněcenný. Zatímco dnes je člověk, který se musí domlouvat v cizině rukama nohama, přece jenom pronásledovaný pocitem, že je za hlupáka.

A také si vezměte, kolik bývá povinností souvisejících třeba s leteckou dopravou, kolikrát tu dochází k průběžným změnám času odletu, kolikrát se musí někde přestupovat, do kolika zemí je potřeba nějaké to ne zrovna běžné očkování, v kolika zemích se vyžaduje nebo naopak zakazuje určité chování, oblečení a podobně.

Prostě se dnes cestuje komplikovaněji než za socialismu. A díky bohu za to.