Je dnešní doba je taková, že každý člověk chce mít doma nějaké zvíře, třeba potkana nebo morče či psa anebo kočku anebo potom také hospodářská zvířata. My jsme na vesnici s prarodiči vždycky měli hospodářská zvířata. Měli jsme prasata. Také si vzpomínám, že jsme vždycky na podzim dělali zabíjačku takové veliké zabíjačkové chody. Pamatujete si to takové zabijačkové hody nebo chody byly opravdu perfektní. Byla jsem malé dítě, ale samozřejmě že jsem vždycky nebyla u toho samotného aktu, kdy se poráželo prase, kdy se vždycky bouralo prase. Já se v tomhle vůbec nevyznám, ale nikdy bych v životě je to nechtěla vidět na vlastní oči.

Také nikdy nezapomenu, jak vždycky dědeček chytal krocana na zahradě, když také šel potom na porážku. Myslím samozřejmě toho krocana, že šel na porážku. Ale abych se měla bavit o příjemnějších věcech, třeba zvířátkách na mazlení. Tak moje kamarádka si pořídila dva potkany a jedno morče. Ona sama říkala, že opravdu s nimi velice nadšená a že jsou tak chytrá zvířata, že chytřejší zvířata či hlodavce by nikde nenašla. Mnoho lidí se ale potkanů nebo morčat či celkově hlodavců bojí nebo se jich štítí. Vůbec nevím proč. Podle mého názoru hlodavci a potkani jsou celkově opravdu velice rozkošní i malí králíci.

Moje babička se například bojí kuny a morčete. Já tomuhle jako tak trošku rozumím, protože já mám zase fobii z pavouků mám opravdu velikou arachnofobii, takže si dokážu představit, jak třeba někdo se bojí myší nebo potkanů a tak podobně. I když ale zase nerozumím tomu, že takhle rozkošná chlupatá, chundelatá zvířátka můžou být někomu odporná. Opravdu tohle existuje? Já nevím, ale řekla jsem si, že když se někdo bojí nějakého zvířete, tak samozřejmě nebudu mu říkat, že je hrozný, že se tohohle zvířete nemá bát, nebo že se ho vůbec nemá štítit. Každý má nějakou fobii a každý člověk nemá něco rád. 

Je dnešní doba je taková, že každý člověk chce mít doma nějaké zvíře, třeba potkana nebo morče či psa anebo kočku anebo potom také hospodářská zvířata. My jsme na vesnici s prarodiči vždycky měli hospodářská zvířata. Měli jsme prasata. Také si vzpomínám, že jsme vždycky na podzim dělali zabíjačku takové veliké zabíjačkové chody. Pamatujete si to takové zabijačkové hody nebo chody byly opravdu perfektní. Byla jsem malé dítě, ale samozřejmě že jsem vždycky nebyla u toho samotného aktu, kdy se poráželo prase, kdy se vždycky bouralo prase. Já se v tomhle vůbec nevyznám, ale nikdy bych v životě je to nechtěla vidět na vlastní oči.

Také nikdy nezapomenu, jak vždycky dědeček chytal krocana na zahradě, když také šel potom na porážku. Myslím samozřejmě toho krocana, že šel na porážku. Ale abych se měla bavit o příjemnějších věcech, třeba zvířátkách na mazlení. Tak moje kamarádka si pořídila dva potkany a jedno morče. Ona sama říkala, že opravdu s nimi velice nadšená a že jsou tak chytrá zvířata, že chytřejší zvířata či hlodavce by nikde nenašla. Mnoho lidí se ale potkanů nebo morčat či celkově hlodavců bojí nebo se jich štítí. Vůbec nevím proč. Podle mého názoru hlodavci a potkani jsou celkově opravdu velice rozkošní i malí králíci.

Moje babička se například bojí kuny a morčete. Já tomuhle jako tak trošku rozumím, protože já mám zase fobii z pavouků mám opravdu velikou arachnofobii, takže si dokážu představit, jak třeba někdo se bojí myší nebo potkanů a tak podobně. I když ale zase nerozumím tomu, že takhle rozkošná chlupatá, chundelatá zvířátka můžou být někomu odporná. Opravdu tohle existuje? Já nevím, ale řekla jsem si, že když se někdo bojí nějakého zvířete, tak samozřejmě nebudu mu říkat, že je hrozný, že se tohohle zvířete nemá bát, nebo že se ho vůbec nemá štítit. Každý má nějakou fobii a každý člověk nemá něco rád.