V dnešní době je tolik knih, že ani nemůžete vědět, kolik jich je. Já mám také ráda knihy, knihy jsem si oblíbila už jako malá holka. A to hlavně kvůli tomu, že moje rodina byla opravdu hodně sečtělá, celá moje rodina četla knihy, a proto jsem si řekla, že až budu studovat střední školu anebo vysokou školu, že mě vlastně studium půjde téměř samo, protože když člověk rád čte a má něco načteno, tak potom samozřejmě mu studium a další učení jde asi lehce. Byla jsem ráda, že tohle byl přesně můj případ. Navíc můj dědeček byl vědec. On se zajímal o medicínu, chtěla jsem tohle dělat také.

Jenomže bohužel vysoká škola lékařská mi nevyšla. Nějak jsem se ztratila v latině, i když věda mě stále bavila, tak jsem si řekla, že můžu také dělat něco jiného. Dala jsem se na patologii. Když jsem řekla rodičům, že budu patolog, tak jsem ji všichni smáli. Je to sice důležité povolání, ale takové vtipné. Chápu, že pro ženu je docela jako být patolog takové vtipné a náročné, protože moje maminka mi říkala, že když budu patolog, že prý si ani nenajdu partnera. Myslíte si, že tohle je normální? Já si myslím, že není. Proč by patolog si nenašel partnera a já jako patoložka? Proč bych se nenašla nějakého muže? Vždyť to je úplně něco jiného.

Je to normální. Je to normálně jako každé jiné zaměstnání anebo každé jiné studium. Někdo je zdravotní sestra a někdo je hrobař, někdo je prodavačka nebo inženýr a někdo je patolog. Je na tom absolutně nevidím nic zvláštního anebo divného. A proč by žena nemohla být patolog, tak tomuhle už vůbec nerozumím. Moje maminka mi to ani pořádně nevysvětlila, ale řekla jsem si, že když mě baví věda a lékařství a medicína, takže jednoznačně patolog budu. Změnit povolání přeci můžu kdykoliv, když nebude bavit patologie, tak třeba budu dělat jenom zdravotní sestru anebo půjdu prodávat někam do obchodu.