Když se řekne láska, tak co si pod tím představíte? Mnoho lidí si představí lásku takovou, když muž miluje ženu anebo když žena miluje muže. Ovšem ale není láska jako láska. Láska samozřejmě může být i láska k dítěti a tohle právě zažívám já. I když jsem šest let bez partnera, ale mám tříletého syna, prostě se to stalo. Otěhotněla jsem a muž ani neví, že má dítě. Mě to ale nevadí. Stejně jsem si dítě přála, ale dlouho jsem nemohla najít partnera. Tak jsem si říkala, že když už jsem náhodou otěhotněla, že si miminko nechám, v té době mi bylo sedmadvacet a taky jsem si říkala, že na první dítě je to opravdu ideální volba a povím vám, že na své první dítě jsem se opravdu hodně těšila.

Ani nevíte, jak moc jsem se těšila. A ihned v prvním trimestru jsem začala nakupovat různou výbavičku pro dítě. Moc jsem se těšila. Nikoho to ale ani nepohoršovalo. Byla jsem ráda, protože každý věděl, že o vztah s mužem nestojím, protože už jsem se tolikrát spálila, že jsem tušila, že i nová láska dopadne katastrofálně. Kolikrát se mi stalo, že když jsem byla opravdu hodně zamilovaná a byla to láska na první pohled, tak on mě potom podvedl. Tohle se mi stalo dvakrát, vůbec nevím, co jsem z toho vždycky vybírala za muže, že jsem se vždycky zamilovala do někoho, který mě vždycky do roka opustí anebo mě podvede, jednou mě docela také fyzicky a psychicky týral, tak jsem si řekla, že si dám alespoň pět let pauzu.

A z pětileté pauzy se vyklubalo sedm let a mám syna. Jsem opravdu ráda, že povím vám, že mateřská láska je opravdu nádherný cit a myslím si, že mateřský cit nepřebije žádná láska, i kdybych se zamilovala do muže, tak si myslím, že mateřská láska je vždycky opravdu ta nejdůležitější a ta největší pro každou ženu. Samozřejmě, že jsou i výjimky, ale myslím si, že kolem mě jsou samé ženy, které své děti vždycky opravdu nade vše milují. 

O lásce se toho říká mnoho. Já vám teď budu vyprávět jeden příběh, který znám a stal se přímo mojí nejlepší kamarádce, tak si tenhle článek rozhodně přečtěte. Myslím si, že vás zaujme. Tak v prvé řadě bych začala asi tím, že moje kamarádka je taková čistá duše. Prostě až moc hodná a řekla bych, že i naivní. Našla si přes seznamku partnera. A myslela si, že je to ten pravý, ale bohužel nebyl a to, že mu tak moc věřila hned na začátku, se jí pořádně vymstilo. Víte, co se jí stalo? Ten muž se zdál být hodný a milý, vypadalo to, že mají hodně společného a budou si v mnoha věcech rozumět.

No, a tak co se nestalo? Vyspali se spolu. Kamarádka mu věřila, znám její dobré srdce. Jenže zhruba za měsíc a půl randění s tímto člověkem zjistila, že je těhotná. A ta největší zápletka teprve přijde. Stalo se totiž to, že po tom, co mu tuhle novinu oznámila, jí on řekl, že v žádném případě na dítě není připravený, i když se pár dnů předtím bavili k společné budoucnosti a on proti dítěti vlastně vůbec nic nenamítal. Kamarádka zůstala v šoku, protože si myslela, že ji spíše podpoří, obejme a bude rád, že spolu čekají miminko. Ale když se s ním snažila mluvit, tak žádná odezva.

Prostě pokaždé suchá odpověď a řeči, že dítě nechce. A že si buď má vybrat dítě anebo jeho. A tehdy se mi se svým příběhem a trápením svěřila. Jasně, že jsem jí poradila, ať se na něj vykašle a dítě si nechá. I když to docela dlouho zvažovala, tak nakonec si miminko nechala a před pár měsíci se jí narodil nádherný chlapeček a ona je ta nejšťastnější žena na světě. Sice ztratila partnera, který za moc nestál, ale partner je pořád jenom partner. Dítě je přednější a ona udělala to správné rozhodnutí, že nešla na potrat, jak si on přál. Dokonce se jí potom ještě pokoušel dovolat, ale ona už s ním nechtěla ani mluvit, vůbec se nedivím.