Láska k mému pejskovi mi prostě dopřála to, abych byla naprosto šťastná. Někdo si myslí, že jsem prostě trošku blázen, protože láska k psu je velice zvláštní pro někoho, ale já jsem k němu obrovskou lásku měla a on ke mně. Když jsem byla malá, tak jsme doma neměli žádného pejska, a to mě vždycky strašně mrzelo, protože já jsem měla od malička strašně ráda zvířátka, a to hlavně pejsky. Když jsem potkala nějakého na ulici s nějakou paní, tak jsem prostě byla taková, že jsem si toho pejska šla ihned pohladit. Vždycky mi tu samozřejmě dovolili, protože se pejska znali a řekli mi, že třeba mi nic neudělá, ať si ho klidně pohladím, tak jsem to prostě takhle učinila.

Vždycky jsem prostě po tom strašně toužila, že chci pejska, a věděla jsem, že až vyrostu, tak si ho budu muset koupit sama, protože rodiče mi to nechtěli dovolit. Někdy je to taková škoda, když rodiče jsou proti tomu, aby koupili nějaké zvířátko svému dítěti, ale bohužel je jasné a chápající, že někteří rodiče na to nejsou a už nemají třeba čas se o to domácí zvířátko starat, tak je jasné, že je chtít vůbec nebudou. Já jsem ale byla taková, že jsem věděla, že i když nebudu mít moc času a budu pracovat, tak budu mít zájem o to, abych měla toho pejska a abych se mu věnovala, protože si to zaslouží, a také to tak skutečně je.

Když jsem si ho pořídila a už jsem byla velká, tak jsem měla strašnou radost, protože ihned, jak mi bylo 18, jsem se odstěhovala od své rodiny a šla jsem si pronajmout byt, kde mohli být i domácí zvířátka. Takže mi to prostě nedalo, a ihned jsem nastoupila do práce, a pak jsem si ihned koupila pejska, takže jsem byla strašně nadšená, protože už ho mám několik let a jsem strašně šťastná. Můžu vám říct, že sice je to někdy náročné, ale jsem hrozně spokojená, protože jsem si konečně splnila ten svůj krásný sen o tom mít prostě to zvířátko. A myslím si, že to je právě velká radost. Myslím, že to je ten největší přítel člověka.