Žít s dostatkem peněz není vůbec žádný problém. Ale žít v nedostatku, to je něco docela jiného. S málem peněz se žije docela špatně, a když pak člověk nemá ani takové málo, je to skutečně zoufalá situace, do které by se zřejmě nikdo dobrovolně nedostal. Jenže se do ní dostáváme nedobrovolně. A když nás potom začne naše finanční situace trápit, musíme najít způsob, jak se zbavit všech nedostatků takového nedostatku.

Chtělo by to samozřejmě vydělat další peníze. Ale kdo z nás se může pochlubit tím, že má dostatečné příjmy a v případě potřeby je dokáže ještě zvýšit, tak, aby se nikdy nedostal do problémů? Málokdo. Většinou si nestačíme dost rychle přivydělat, když jsou nám peníze zrovna zapotřebí. A když si nedokážeme peníze vydělat? Pak si je prostě musíme někde aspoň půjčit. I to může být pomoc, byť jenom na omezenou dobu a rozhodně ne nezištná.

A tak spousta z nás obíhá při finančních problémech různé banky a finanční instituce a zkouší, zda by se tu nesehnala všestranně vhodná půjčka. Jenže někdy se zdá, že se nesežene nejen dokonalá, ale třeba také žádná půjčka. Žadatelé o půjčky, kteří mají své nedostatky, nejsou často pro poskytovatele půjček zajímaví. A když se přijde na to, jak skoupé mají třeba příjmy nebo jaké mají záznamy v registrech dlužníků, dopadne to špatně. Žádost se raději zamítne, aby se neriskovala ztráta peněz, které by žadatel třeba dostal, ale nezvládl splatit.

A kam se obracet, když jsou žadatelé odmítnuti v bance? Pochopitelně na nebankovní společnost. Její americká nebankovní hypotéka https://www.hypoteka-bez-registru.net/americka_hypoteka/ totiž může prospět širokému okruhu lidí. Přesněji všem, kdo jsou schopni splácet a pro jistotu se zaručí nebankovní společnosti za splacení závazků nemovitostí.

Ano, i jen tak málo stačí, aby si přišel zájemce na své, aby získal půjčku, kterou právě potřebuje.

Je tomu již přes sto let, kdy lidé začali skutečně precizně přemýšlet o tom, jak jejich domácnosti uspořádat funkčně, aby všechno na sebe navazovalo a bylo vzájemně propojené a jednoduché na používání, dali právě přes takovou dobou konečně sbohem parádním pokojům tedy salónům, které sloužily jen k reprezentaci. A začalo se uvažovat, jak využít veškeré prostory v domě. Pokud máte dům, je to jednoduché, protože místa je hodně, ale třeba i tak s ním nechcete moc plýtvat, protože děti třeba budou přibývat a vy potřebujete mít ještě kam sáhnout, jak se tak říká. No a jestliže bydlíte v bytě, víte, že největší bohatství je, když můžete někam něco nenápadně schovat nebo uklidit, aby to nepřekáželo. V tomto ohledu jsou samozřejmě skvělé velké úložné prostory.

Každé bydlení má ale svoje úskalí a svoje typické proporce samozřejmě. Do toho ještě tak trochu prorůstá váš osobní styl, který také ukazuje, co byste si ve vašem domově přáli a co ne. Každý člověk má kupu věcí, ať už je to oblečení nebo třeba batohy, tašky nebo boty. Všechno je potřeba mít někde uskladněné, ale jde to, když nemáte přídavnou místnost navíc, nedisponujete ani sklepem nebo půdou? Ano, jde to! Nechte si vybudovat skříně na míru a váš problém bude vyřešen.

Můžete si předem zadat poptávku po 3D návrhu, kde dle vašich kritérií bude vytvořen právě návrh vašeho úložného prostoru, takže si budete moci předem představit, jak by to mohlo vypadat, než do toho skutečně půjdete. Tuto možnost právě má firma STEN spol. s r. o., jejichž nabídka skutečně stojí za zvážení, pokud přihlédnete k recenzím, které jsou pozitivní, mají totiž zkušenosti několik let na trhu a pracují jedině s kvalitními materiály, které prostě dlouho vydrží. Můžete si s nimi sjednat i schůzku předem, jejich sídlo je v Praze. Přihlédnou i k vašemu možnému rozpočtu.

Informační technologie je tady opravdu pro nás. Abychom se v tom dokonale vyznali, musíme se v tom učit. Ale když se někdo nevyzná v počítačích a v informační technologii, tak je to potom opravdu hodně smutné. Já mám ale naštěstí v rodině dva počítačové techniky. A je to můj bratr a také můj strejda. Oba dva se v počítačích opravdu dokonale vyznají a já musím uznat, že jsou vážně šikovní. Někdy jim také docela závidím. Protože kdybych taky uměla takhle dokonale zacházet s počítačem, že bych určitě mohla nastoupit k nim do firmy. Takhle mi akorát říkají, že u nich ve firmě, která se týká techniky a počítačů, že bych tam mohla dělat akorát tak uklízečku.

Samozřejmě, že si dělali srandu, ale mě by zase uklízečka nevadila. Nevadilo by mě, kdybych mohla uklízet, ale také jsem si říkala, že bych mohla navštěvovat alespoň dva intenzivní počítačové kurzy. Abych jim ukázala, kdo jsem zač, abych ukázala, že se také v počítačích vyznám a že toho umím více než oni si myslí. Oni si myslí, že umím počítač akorát tak zapnout a vypnout. Nebo že se tam umím maximálně nakoupit nějaké zboží online. Samozřejmě, že tohle už umím opravdu hodně dlouho, protože moc ráda nakupuji online. Nevidím na tom vůbec nic špatného, baví mě to. A jak jste na tom vy s počítačem?

Rozumíte informační technologii anebo jste také v tom ztracení jako já? Pokud se v tom nevyznáte, ale chtěli byste něco dokázat a chtěli byste taky umět zacházet s počítačem, tak si myslím, že informační technologie pro vás bude opravdu vhodná. To znamená, že musíte navštěvovat také nějaké kurzy anebo si sehnat někoho k sobě, nějakého profesionála, který vám tohle všechno ukáže a vysvětlí, jak se co s počítačem dělá. Jo, někdy je to opravdu hodně jednoduché. Někdy se to zdá velice složité, ale nakonec ve finále to vyjde, že je to jednoduché a že vy byste to dokonce zvládli i sami. 

Dneska je zlato docela dost ceněné a zvlášť, pokud je to šperk. Do zlata se dá docela dobře investovat – a dá se do něj jakoby „schovat“ hodnota peněz. V dnešní době je totiž inflace docela populární slovo. Všechno se zdražuje a jednotlivé věci jsou čím dál více dražší. Začneme od úplně základních potravin, jako jsou ovoce, zelenina, potažmo třeba maso a mléčné výrobky. A když mají lidi našetřenou nějakou větší částku, tak jim to sebere inflace. Uvedu příklad, abyste to lépe pochopili. Máte uspořeno například pět tisíc. Jdete do obchodu nakoupit. Dříve například kilo kuřecího masa stálo sto padesát, dnes už je to dvě stě padesát kupříkladu.

A za předpokladu, že jste třeba důchodce a nemáte stabilní příjem, tyto peníze budou rychle pryč. Ani důchody, co dostávají starší lidé nejsou nic moc. A to ani nemluvím o tom, že hranici, kdy člověk půjde do důchodu, chtějí pořád posouvat. Vraťme se ale ke zlatu. Je zlato dokonalé Fahd? Já bych řekla, že ano. Zlato má čím dál větší hodnota. A co je nejlepší ochranou před inflací? Zkuste investovat do zlata. Můžete tím akorát něco získat. Já jsem to tak taky udělala a jsem spokojená. Záleží na tom, jestli si chcete koupit zlaté šperky, nebo spíše zlaté odlitky anebo cihličky.

To už záleží čistě na vás, co preferujete. Nemusíte se ale bát, i když si nakoupíte zlaté šperky, tak mají velkou hodnotu a když je ve zlatě zasazený ještě nějaký vzácný kámen (jako například topaz, diamant, safír, křišťál a podobně), má samozřejmě hodnotu větší. Já si myslím, že investovat je v dnešní době rozumné a kór když se všechno zdražuje a bude hůř. Ve zlatě ale hodnotu budete mít uchovanou – a je jenom na vás, jestli za čas zlato sami prodáte anebo necháte jeho hodnotu růst třeba deset let a až potom si na něj najdete nějakého kupce, který ho odkoupí. Anebo si ho necháte.

V dnešní době je tolik knih, že ani nemůžete vědět, kolik jich je. Já mám také ráda knihy, knihy jsem si oblíbila už jako malá holka. A to hlavně kvůli tomu, že moje rodina byla opravdu hodně sečtělá, celá moje rodina četla knihy, a proto jsem si řekla, že až budu studovat střední školu anebo vysokou školu, že mě vlastně studium půjde téměř samo, protože když člověk rád čte a má něco načteno, tak potom samozřejmě mu studium a další učení jde asi lehce. Byla jsem ráda, že tohle byl přesně můj případ. Navíc můj dědeček byl vědec. On se zajímal o medicínu, chtěla jsem tohle dělat také.

Jenomže bohužel vysoká škola lékařská mi nevyšla. Nějak jsem se ztratila v latině, i když věda mě stále bavila, tak jsem si řekla, že můžu také dělat něco jiného. Dala jsem se na patologii. Když jsem řekla rodičům, že budu patolog, tak jsem ji všichni smáli. Je to sice důležité povolání, ale takové vtipné. Chápu, že pro ženu je docela jako být patolog takové vtipné a náročné, protože moje maminka mi říkala, že když budu patolog, že prý si ani nenajdu partnera. Myslíte si, že tohle je normální? Já si myslím, že není. Proč by patolog si nenašel partnera a já jako patoložka? Proč bych se nenašla nějakého muže? Vždyť to je úplně něco jiného.

Je to normální. Je to normálně jako každé jiné zaměstnání anebo každé jiné studium. Někdo je zdravotní sestra a někdo je hrobař, někdo je prodavačka nebo inženýr a někdo je patolog. Je na tom absolutně nevidím nic zvláštního anebo divného. A proč by žena nemohla být patolog, tak tomuhle už vůbec nerozumím. Moje maminka mi to ani pořádně nevysvětlila, ale řekla jsem si, že když mě baví věda a lékařství a medicína, takže jednoznačně patolog budu. Změnit povolání přeci můžu kdykoliv, když nebude bavit patologie, tak třeba budu dělat jenom zdravotní sestru anebo půjdu prodávat někam do obchodu. 

Letecká doprava není žádná legrace. To je jistě pravda. Aby tato byla bezpečná, musí se samozřejmě udržovat letadla v bezvadném technickém stavu, je třeba mít plně kvalifikované piloty. Ale nejen to. Jsou tu i záležitosti vnější, které mají na tuto dopravu rovněž velký vliv. Nejen na silnicích, ale i na nebi bývají ‚zácpy‘, které komplikují situaci, vliv tu má i počasí, i lidský faktor, jakým je třeba letištní personál. A všichni nejen z nedávné doby víme, co všechno se může na situaci v letecké dopravě podepsat.

Ale někdy nejsou problémy jenom na straně aerolinií, letišť nebo počasí. Někdy se na situaci podepíší klidně i úřady. Jako je tomu právě nyní. Tentokrát naštěstí ne u nás, ale na opačném konci světa. Což se ale mne a jistě nejen mne také dotkne. Protože v dnešním globalizovaném světě souvisí všechno se vším.

V tomto případě jde o Jihoafrickou republiku. Která byla zejména v poslední době v mých očích synonymem pro dokonalost letecké dopravy. Protože i tam občas nějaká ta potíž vznikla, ale ve srovnání s tím, co jsem zažil jinde, to byly banality.

Vzpomínáte si třeba, jak letiště v Praze před nedávnem posílalo do světa letadla bez naložených zavazadel, protože ‚nebyli lidi‘? To se mi v JAR nikdy od roku 2001 nestalo. I tam mi jednou sice přivezli zavazadla se zpožděním, ale jen krátkým a zaviněným zmatky kvůli špatnému počasí a náhradním letům. V posledních dvou letech se nestalo, že bych z Prahy odletěl aspoň relativně načas, a pokaždé jsem tak zoufale dobíhal navazující letadla v Istanbulu, Doha nebo Londýně, zatímco v Jižní Africe se to stalo jenom jednou, a to vinou tureckých aerolinií.

Ale teď už to začínají mršit i v Jižní Africe. Nikoliv letecké společnosti, ale úřady. Tamní letové navigační služby (ATNS) se totiž rozhodly, že je třeba provést údržbu postupů podle přístrojů na různých letištích, a že se tedy na některá nebude smět nově létat jenom podle navigačních přístrojů jako doposud. Na letiště v George, Kimberley, Polokwane, Mthatha a Richards Bay se tak bude smět létat jen tehdy, když bude možné vizuální přiblížení. Tedy třeba ne za tmy, v mlze nebo zataženém počasí. Dočasně, ale neznámo jak dlouho.

Doposud to prostě fungovalo. Ale zejména při počasí v George hrozí, že lidé začnou končit na náhradním letišti v Kapském Městě. Na což se tedy rozhodně netěším. Až tam za pár měsíců zase poletím.

Pražský krysařík je malý vzrůstem, ale obrovský srdcem. Někdo by si mohl myslet že je to hloupost, ale je to fakt. Také jsem byla k tomuto plemeni spíše skeptická, a mám mnohem raději velké psy. Před 12 lety jsme z útulku adoptovali křížence tibetské dogy, takže i zde je vidět že pro takto velké psy mám slabost. Malé psy jsem nikdy nemusela, zejména proto, že celá řada lidí je prostě nevychová a nechávají je volně pobíhat, protože “on je malej a nic neudělá”.

Jenže o adoptovaného psa jsme přišli, ale dožil se téměř 13 let. Řešili jsme co dál. No a kamarádka má chovnou stanici právě s pražskými krysaříky. Z legrace jsem jí napsala kolik takový pes stojí, protože jsem byla ochotná zaplatit větší sumu spíše za většího psa – logika typu “větší kus, více peněz”. Když mi napsala že stojí 25 tisíc, byla jsem v šoku. Nicméně za dva dny už stála u mě v obývacím pokoji s pyšnou psí mámou a štěnětem. Nutno podotknout, že fenka se jmenuje Baileys podle mého oblíbeného likéru, a to víceméně rozhodlo o tom jaký pes bude náš další.

Odloučení od matky nesla velice dobře, vůbec nekňučela. Problém ale byl naučit ji venčit se venku. Téměř rok trvalo než se naučila že doma se nevenčí. Zkoušeli jsme všechno možné, a jakmile jsme se vrátili z dovolené, kde s námi byla taky, najednou se přestala venčit doma.

Krysařík je zvláštní plemeno. Miluje svou smečku, a na to jak je to malý pes, je neuvěřitelně ochranářský a obětavý. Dostává také svému jménu, neohroženě se vrhá za kdejakou krysou a dokonce i potkanem, až jsme měli strach aby se nám vrátila. Zbytečně neštěká celé dny, je houževnatá a má opravdu velké srdce. Tento malý pes o váze 1,75 kilo si mě naprosto získal. Až teď s odstupem času oceňuji že ji můžu vzít do ruky a jít s ní klidně i na poštu, což je zejména teď v létě skvělé, že můžu jezdit vyřizovat různé věci i s ní.

O vědě se říká, že s ní můžeme dělat v podstatě vše. Nabízí způsob, jak zjistit cokoliv, bez ohledu na to, jak nemožné se to zdá. A na první pohled to tak vypadá – komu se například ještě před třiceti lety snilo o možnostech internetu, o nových léčebných metodách či o tom, že pošleme sondy na Mars? Zdá se tedy, že s její pomocí dokážeme cokoliv. To je ale jen zdání. Ve skutečnosti má i ona svá omezení, o kterých je nutné vědět. Některá jsou daná přírodou, jiná lidmi, ale přesto existují. Jaká to jsou?

V první řadě jsou to fyzikální zákony. Například ať se snažíme, jak chceme, nelze překročit rychlost světla. Také ostatní faktory jsou přítomny – pokud chceme dělat pokusy ve stavu beztíže, je nutné je provádět alespoň na mezinárodní vesmírné stanici, a ani to mnohdy nestačí, neboť ani ona není tak vzdálená, aby zde alespoň částečně nepůsobila gravitace Země. Stejně tak jsme omezeni teplotou – pod absolutní nulu se zkrátka a jednoduše nedostaneme. Pokud tedy plánujeme experiment, je nutné, abychom vzali toto vše v úvahu.

Dále jsou tu etické otázky. Samozřejmě, ty závisí na konkrétní kultuře země, kde se daný experiment provádí, avšak naprostá většina se shoduje v tom, že ubližovat lidem pro vědu není akceptovatelné. Jak moc to drží vědu zpět, nám ukázala druhá světová válka, po jejímž konci se jednotlivé země snažily dostat k výsledkům experimentů prováděných na vězních v koncentračních táborech. Je například nepředstavitelné, že by někdo vzal člověka do dvacetistupňového mrazu a zde jej poléval ledovou vodou a zapisoval si reakce. Přesto nám to řeklo mnoho o fungování lidského těla.

Tato omezení však zároveň znamenají, že jsme omezeni i v tom, co vše můžeme objevit. Některé věci zkrátka nezjistíme jen proto, že experimenty, které by nám pomohly je objevit, jsou z nějakého důvodu nemožné. Jistě, je to škoda, avšak je to skutečnost, se kterou se musíme zkrátka smířit.

Jak si myslíte, že by měl člověk žít, že by měl mít typický životní styl? Podle mého názoru na tom opravdu něco je, protože když se budete snažit žít tak, jak chcete a budete dodržovat takový životní styl, který chcete, tak se samozřejmě budete vždycky cítit dobře. Není potom nic horšího. Než když jste třeba například nuceni žít nějaký jiný životní styl, takový úplně jiný životní styl, než který jste si přáli. Potom je to opravdu škoda. Proto si myslím, že je nejlepší, když vždy se lidé dohodnou, když jdou spolu bydlet do jedné domácnosti, aby věděli, co je čeká. A proč je to čeká?

Protože někdy se bohužel lidé vůbec neshodnou na tom, jaký životní styl budou žít, jak budou žít anebo jak budou vést domácnost. Jak se toho nebojím, ale někdy je to opravdu hodně složité. Tak moc složité, že lidi ani neví, jak by měli žít anebo jak se třeba někomu s něčím svěřit. Dokážete se někomu s něčím svěřit? Máte někoho u sebe, komu můžete úplně věřit? Já mám sice jenom jednoho člověka, a to je moje sestra, ale chybí mi, že jich nemám více. Bohužel se nemůžu svěřit ani své mamince, ani otci, ani svému partnerovi. Nevím, proč mám je ráda, oni mají rádi mě, ale bohužel já jim tak moc nevěřím.

Oni mají vždycky pro mě takové rady, které si myslím, že se k tomu ani nehodí anebo které vůbec takhle nemají být řečeny. Proto třeba když se vám někdo začne plést do vašeho života. Do vašeho životního stylu, tak je nejlepší, když je zastavíte opravdu včas. Rychle a včas, než bude pozdě, protože někdy potom na to přistoupíte, a to přistoupíte na to z donucení. Jenomže potom třeba za několik měsíců nebo za několik let toho budete opravdu hodně litovat. Litovat toho, že jste udělali něco, co jste nechtěli a třeba potom také přijdete o milovaného člověka. Věřte, nebo ne, ale je opravdu hodně situací, kdy lidé se změní kvůli někomu, ale zároveň přijdou třeba zase o několik lidí. 

Miluji cestování, když jsem ještě chodila na vysokou školu, tak jsem s kamarádkami a s kamarádem opravdu hodně času cestovala. Měli jsme je rádi cestování, hlavně jsme cestovali, tedy jenom po Evropě. Protože po Evropě to bylo takové levnější a také znám. Některé lidi, kteří cestovali normálně stopem, abych se přiznala, tak já bych se bála cestovat stopem. Vůbec bych nevěděla, ke komu nastoupím. Samozřejmě, že tohle naprosto logické a normální, že člověk nikdy neví, ke komu nastoupí. Do automobilu znám třeba film smrt, stopařek. A právě když jsem tento film viděla dvakrát, tak od té doby už jsem vůbec nikdy.

Ještě nacestovat možná tak ve třech. Abychom vzadu na zadních sedačkách seděli tři. Ale kdyby někdo seděl ještě vedle řidiče někdo cizí, tak to bych rozhodně tam nesedla. Nevím, jestli my tři holky bychom přeprali dva muže tohle rozhodně ne a proto jsem se s kamarádkami a s kamarády dohodla, že budeme raději cestovat normálně vlakem a nebo autobusem. Nakonec jsme se všichni rozhodli, že budeme cestovat jenom vlakem, a hlavně jsme jezdili do Bratislavy anebo do Německa. Tyto místa se nám moc líbily, dokonce jsme si řekli, že bychom mohli třeba rok pracovat. Buďto v Bratislavě anebo v Německu.

V Německu jsme se dozvěděli, že opravdu hodně peněz za jakoukoliv práci. Já bych tam klidně dělala uklízečku, i když mám vysokou školu ekonomickou, tak třeba taková praxe, rok jako uklízečka a by mi vůbec nevadila. Je to vlastně zároveň i posilovna. A když už se bavíme o cestování, tak také rádi cestujete, jaké zemi jste procestovali? Mnoho lidí prý cestuje také do zahraničí. Kde je opravdu veliké teplo, třeba Asie nebo Japonsko a podobně, mě by se v Japonsku líbilo. Je to taková asijská země a tam bych také chtěla někdy podívat, jenom když jsem se koukala na letenky anebo potom na ubytování, tak to bylo opravdu hodně náročné a také hlavně drahé. No ještě si to opravdu hodně rozmyslím.