V dnešní době je tolik knih, že ani nemůžete vědět, kolik jich je. Já mám také ráda knihy, knihy jsem si oblíbila už jako malá holka. A to hlavně kvůli tomu, že moje rodina byla opravdu hodně sečtělá, celá moje rodina četla knihy, a proto jsem si řekla, že až budu studovat střední školu anebo vysokou školu, že mě vlastně studium půjde téměř samo, protože když člověk rád čte a má něco načteno, tak potom samozřejmě mu studium a další učení jde asi lehce. Byla jsem ráda, že tohle byl přesně můj případ. Navíc můj dědeček byl vědec. On se zajímal o medicínu, chtěla jsem tohle dělat také.

Jenomže bohužel vysoká škola lékařská mi nevyšla. Nějak jsem se ztratila v latině, i když věda mě stále bavila, tak jsem si řekla, že můžu také dělat něco jiného. Dala jsem se na patologii. Když jsem řekla rodičům, že budu patolog, tak jsem ji všichni smáli. Je to sice důležité povolání, ale takové vtipné. Chápu, že pro ženu je docela jako být patolog takové vtipné a náročné, protože moje maminka mi říkala, že když budu patolog, že prý si ani nenajdu partnera. Myslíte si, že tohle je normální? Já si myslím, že není. Proč by patolog si nenašel partnera a já jako patoložka? Proč bych se nenašla nějakého muže? Vždyť to je úplně něco jiného.

Je to normální. Je to normálně jako každé jiné zaměstnání anebo každé jiné studium. Někdo je zdravotní sestra a někdo je hrobař, někdo je prodavačka nebo inženýr a někdo je patolog. Je na tom absolutně nevidím nic zvláštního anebo divného. A proč by žena nemohla být patolog, tak tomuhle už vůbec nerozumím. Moje maminka mi to ani pořádně nevysvětlila, ale řekla jsem si, že když mě baví věda a lékařství a medicína, takže jednoznačně patolog budu. Změnit povolání přeci můžu kdykoliv, když nebude bavit patologie, tak třeba budu dělat jenom zdravotní sestru anebo půjdu prodávat někam do obchodu. 

Letecká doprava není žádná legrace. To je jistě pravda. Aby tato byla bezpečná, musí se samozřejmě udržovat letadla v bezvadném technickém stavu, je třeba mít plně kvalifikované piloty. Ale nejen to. Jsou tu i záležitosti vnější, které mají na tuto dopravu rovněž velký vliv. Nejen na silnicích, ale i na nebi bývají ‚zácpy‘, které komplikují situaci, vliv tu má i počasí, i lidský faktor, jakým je třeba letištní personál. A všichni nejen z nedávné doby víme, co všechno se může na situaci v letecké dopravě podepsat.

Ale někdy nejsou problémy jenom na straně aerolinií, letišť nebo počasí. Někdy se na situaci podepíší klidně i úřady. Jako je tomu právě nyní. Tentokrát naštěstí ne u nás, ale na opačném konci světa. Což se ale mne a jistě nejen mne také dotkne. Protože v dnešním globalizovaném světě souvisí všechno se vším.

V tomto případě jde o Jihoafrickou republiku. Která byla zejména v poslední době v mých očích synonymem pro dokonalost letecké dopravy. Protože i tam občas nějaká ta potíž vznikla, ale ve srovnání s tím, co jsem zažil jinde, to byly banality.

Vzpomínáte si třeba, jak letiště v Praze před nedávnem posílalo do světa letadla bez naložených zavazadel, protože ‚nebyli lidi‘? To se mi v JAR nikdy od roku 2001 nestalo. I tam mi jednou sice přivezli zavazadla se zpožděním, ale jen krátkým a zaviněným zmatky kvůli špatnému počasí a náhradním letům. V posledních dvou letech se nestalo, že bych z Prahy odletěl aspoň relativně načas, a pokaždé jsem tak zoufale dobíhal navazující letadla v Istanbulu, Doha nebo Londýně, zatímco v Jižní Africe se to stalo jenom jednou, a to vinou tureckých aerolinií.

Ale teď už to začínají mršit i v Jižní Africe. Nikoliv letecké společnosti, ale úřady. Tamní letové navigační služby (ATNS) se totiž rozhodly, že je třeba provést údržbu postupů podle přístrojů na různých letištích, a že se tedy na některá nebude smět nově létat jenom podle navigačních přístrojů jako doposud. Na letiště v George, Kimberley, Polokwane, Mthatha a Richards Bay se tak bude smět létat jen tehdy, když bude možné vizuální přiblížení. Tedy třeba ne za tmy, v mlze nebo zataženém počasí. Dočasně, ale neznámo jak dlouho.

Doposud to prostě fungovalo. Ale zejména při počasí v George hrozí, že lidé začnou končit na náhradním letišti v Kapském Městě. Na což se tedy rozhodně netěším. Až tam za pár měsíců zase poletím.

Pražský krysařík je malý vzrůstem, ale obrovský srdcem. Někdo by si mohl myslet že je to hloupost, ale je to fakt. Také jsem byla k tomuto plemeni spíše skeptická, a mám mnohem raději velké psy. Před 12 lety jsme z útulku adoptovali křížence tibetské dogy, takže i zde je vidět že pro takto velké psy mám slabost. Malé psy jsem nikdy nemusela, zejména proto, že celá řada lidí je prostě nevychová a nechávají je volně pobíhat, protože “on je malej a nic neudělá”.

Jenže o adoptovaného psa jsme přišli, ale dožil se téměř 13 let. Řešili jsme co dál. No a kamarádka má chovnou stanici právě s pražskými krysaříky. Z legrace jsem jí napsala kolik takový pes stojí, protože jsem byla ochotná zaplatit větší sumu spíše za většího psa – logika typu “větší kus, více peněz”. Když mi napsala že stojí 25 tisíc, byla jsem v šoku. Nicméně za dva dny už stála u mě v obývacím pokoji s pyšnou psí mámou a štěnětem. Nutno podotknout, že fenka se jmenuje Baileys podle mého oblíbeného likéru, a to víceméně rozhodlo o tom jaký pes bude náš další.

Odloučení od matky nesla velice dobře, vůbec nekňučela. Problém ale byl naučit ji venčit se venku. Téměř rok trvalo než se naučila že doma se nevenčí. Zkoušeli jsme všechno možné, a jakmile jsme se vrátili z dovolené, kde s námi byla taky, najednou se přestala venčit doma.

Krysařík je zvláštní plemeno. Miluje svou smečku, a na to jak je to malý pes, je neuvěřitelně ochranářský a obětavý. Dostává také svému jménu, neohroženě se vrhá za kdejakou krysou a dokonce i potkanem, až jsme měli strach aby se nám vrátila. Zbytečně neštěká celé dny, je houževnatá a má opravdu velké srdce. Tento malý pes o váze 1,75 kilo si mě naprosto získal. Až teď s odstupem času oceňuji že ji můžu vzít do ruky a jít s ní klidně i na poštu, což je zejména teď v létě skvělé, že můžu jezdit vyřizovat různé věci i s ní.

O vědě se říká, že s ní můžeme dělat v podstatě vše. Nabízí způsob, jak zjistit cokoliv, bez ohledu na to, jak nemožné se to zdá. A na první pohled to tak vypadá – komu se například ještě před třiceti lety snilo o možnostech internetu, o nových léčebných metodách či o tom, že pošleme sondy na Mars? Zdá se tedy, že s její pomocí dokážeme cokoliv. To je ale jen zdání. Ve skutečnosti má i ona svá omezení, o kterých je nutné vědět. Některá jsou daná přírodou, jiná lidmi, ale přesto existují. Jaká to jsou?

V první řadě jsou to fyzikální zákony. Například ať se snažíme, jak chceme, nelze překročit rychlost světla. Také ostatní faktory jsou přítomny – pokud chceme dělat pokusy ve stavu beztíže, je nutné je provádět alespoň na mezinárodní vesmírné stanici, a ani to mnohdy nestačí, neboť ani ona není tak vzdálená, aby zde alespoň částečně nepůsobila gravitace Země. Stejně tak jsme omezeni teplotou – pod absolutní nulu se zkrátka a jednoduše nedostaneme. Pokud tedy plánujeme experiment, je nutné, abychom vzali toto vše v úvahu.

Dále jsou tu etické otázky. Samozřejmě, ty závisí na konkrétní kultuře země, kde se daný experiment provádí, avšak naprostá většina se shoduje v tom, že ubližovat lidem pro vědu není akceptovatelné. Jak moc to drží vědu zpět, nám ukázala druhá světová válka, po jejímž konci se jednotlivé země snažily dostat k výsledkům experimentů prováděných na vězních v koncentračních táborech. Je například nepředstavitelné, že by někdo vzal člověka do dvacetistupňového mrazu a zde jej poléval ledovou vodou a zapisoval si reakce. Přesto nám to řeklo mnoho o fungování lidského těla.

Tato omezení však zároveň znamenají, že jsme omezeni i v tom, co vše můžeme objevit. Některé věci zkrátka nezjistíme jen proto, že experimenty, které by nám pomohly je objevit, jsou z nějakého důvodu nemožné. Jistě, je to škoda, avšak je to skutečnost, se kterou se musíme zkrátka smířit.

Jak si myslíte, že by měl člověk žít, že by měl mít typický životní styl? Podle mého názoru na tom opravdu něco je, protože když se budete snažit žít tak, jak chcete a budete dodržovat takový životní styl, který chcete, tak se samozřejmě budete vždycky cítit dobře. Není potom nic horšího. Než když jste třeba například nuceni žít nějaký jiný životní styl, takový úplně jiný životní styl, než který jste si přáli. Potom je to opravdu škoda. Proto si myslím, že je nejlepší, když vždy se lidé dohodnou, když jdou spolu bydlet do jedné domácnosti, aby věděli, co je čeká. A proč je to čeká?

Protože někdy se bohužel lidé vůbec neshodnou na tom, jaký životní styl budou žít, jak budou žít anebo jak budou vést domácnost. Jak se toho nebojím, ale někdy je to opravdu hodně složité. Tak moc složité, že lidi ani neví, jak by měli žít anebo jak se třeba někomu s něčím svěřit. Dokážete se někomu s něčím svěřit? Máte někoho u sebe, komu můžete úplně věřit? Já mám sice jenom jednoho člověka, a to je moje sestra, ale chybí mi, že jich nemám více. Bohužel se nemůžu svěřit ani své mamince, ani otci, ani svému partnerovi. Nevím, proč mám je ráda, oni mají rádi mě, ale bohužel já jim tak moc nevěřím.

Oni mají vždycky pro mě takové rady, které si myslím, že se k tomu ani nehodí anebo které vůbec takhle nemají být řečeny. Proto třeba když se vám někdo začne plést do vašeho života. Do vašeho životního stylu, tak je nejlepší, když je zastavíte opravdu včas. Rychle a včas, než bude pozdě, protože někdy potom na to přistoupíte, a to přistoupíte na to z donucení. Jenomže potom třeba za několik měsíců nebo za několik let toho budete opravdu hodně litovat. Litovat toho, že jste udělali něco, co jste nechtěli a třeba potom také přijdete o milovaného člověka. Věřte, nebo ne, ale je opravdu hodně situací, kdy lidé se změní kvůli někomu, ale zároveň přijdou třeba zase o několik lidí. 

Miluji cestování, když jsem ještě chodila na vysokou školu, tak jsem s kamarádkami a s kamarádem opravdu hodně času cestovala. Měli jsme je rádi cestování, hlavně jsme cestovali, tedy jenom po Evropě. Protože po Evropě to bylo takové levnější a také znám. Některé lidi, kteří cestovali normálně stopem, abych se přiznala, tak já bych se bála cestovat stopem. Vůbec bych nevěděla, ke komu nastoupím. Samozřejmě, že tohle naprosto logické a normální, že člověk nikdy neví, ke komu nastoupí. Do automobilu znám třeba film smrt, stopařek. A právě když jsem tento film viděla dvakrát, tak od té doby už jsem vůbec nikdy.

Ještě nacestovat možná tak ve třech. Abychom vzadu na zadních sedačkách seděli tři. Ale kdyby někdo seděl ještě vedle řidiče někdo cizí, tak to bych rozhodně tam nesedla. Nevím, jestli my tři holky bychom přeprali dva muže tohle rozhodně ne a proto jsem se s kamarádkami a s kamarády dohodla, že budeme raději cestovat normálně vlakem a nebo autobusem. Nakonec jsme se všichni rozhodli, že budeme cestovat jenom vlakem, a hlavně jsme jezdili do Bratislavy anebo do Německa. Tyto místa se nám moc líbily, dokonce jsme si řekli, že bychom mohli třeba rok pracovat. Buďto v Bratislavě anebo v Německu.

V Německu jsme se dozvěděli, že opravdu hodně peněz za jakoukoliv práci. Já bych tam klidně dělala uklízečku, i když mám vysokou školu ekonomickou, tak třeba taková praxe, rok jako uklízečka a by mi vůbec nevadila. Je to vlastně zároveň i posilovna. A když už se bavíme o cestování, tak také rádi cestujete, jaké zemi jste procestovali? Mnoho lidí prý cestuje také do zahraničí. Kde je opravdu veliké teplo, třeba Asie nebo Japonsko a podobně, mě by se v Japonsku líbilo. Je to taková asijská země a tam bych také chtěla někdy podívat, jenom když jsem se koukala na letenky anebo potom na ubytování, tak to bylo opravdu hodně náročné a také hlavně drahé. No ještě si to opravdu hodně rozmyslím. 

Když se řekne láska, tak co si pod tím představíte? Mnoho lidí si představí lásku takovou, když muž miluje ženu anebo když žena miluje muže. Ovšem ale není láska jako láska. Láska samozřejmě může být i láska k dítěti a tohle právě zažívám já. I když jsem šest let bez partnera, ale mám tříletého syna, prostě se to stalo. Otěhotněla jsem a muž ani neví, že má dítě. Mě to ale nevadí. Stejně jsem si dítě přála, ale dlouho jsem nemohla najít partnera. Tak jsem si říkala, že když už jsem náhodou otěhotněla, že si miminko nechám, v té době mi bylo sedmadvacet a taky jsem si říkala, že na první dítě je to opravdu ideální volba a povím vám, že na své první dítě jsem se opravdu hodně těšila.

Ani nevíte, jak moc jsem se těšila. A ihned v prvním trimestru jsem začala nakupovat různou výbavičku pro dítě. Moc jsem se těšila. Nikoho to ale ani nepohoršovalo. Byla jsem ráda, protože každý věděl, že o vztah s mužem nestojím, protože už jsem se tolikrát spálila, že jsem tušila, že i nová láska dopadne katastrofálně. Kolikrát se mi stalo, že když jsem byla opravdu hodně zamilovaná a byla to láska na první pohled, tak on mě potom podvedl. Tohle se mi stalo dvakrát, vůbec nevím, co jsem z toho vždycky vybírala za muže, že jsem se vždycky zamilovala do někoho, který mě vždycky do roka opustí anebo mě podvede, jednou mě docela také fyzicky a psychicky týral, tak jsem si řekla, že si dám alespoň pět let pauzu.

A z pětileté pauzy se vyklubalo sedm let a mám syna. Jsem opravdu ráda, že povím vám, že mateřská láska je opravdu nádherný cit a myslím si, že mateřský cit nepřebije žádná láska, i kdybych se zamilovala do muže, tak si myslím, že mateřská láska je vždycky opravdu ta nejdůležitější a ta největší pro každou ženu. Samozřejmě, že jsou i výjimky, ale myslím si, že kolem mě jsou samé ženy, které své děti vždycky opravdu nade vše milují. 

Jestliže se můžeme s něčím setkat, pak je to to, že i žena potřebuje někdy pomoci. Stává se, že se ženě neudělá dobře, a i když se kolikrát snaží fungovat tak, jak fungovat má, jde to jen velmi těžko. Ženy to mají tak, že i když jim není dobře, snaží se věnovat běžným věcem, jako každý jiný den, ale mohou nastat situace, kdy daná žena na tom nebude dobře a jediné, co bude zvládat je zajít si na toaletu. V případě, že má daná žena malé dítě to nebude zrovna snadné. Právě v takové situaci by nebylo na škodu, pokud by dané ženě někdo pomohl. Muži obvykle nejsou tak vstřícní, že by pomohli i když se najdou tací, kteří rádi pomůžou.

Pokud by se někdo ženě nabídl, že by pomohl a je jedno, jestli se bude jednat o matku samotné ženy nebo její tchýni, udělalo by to ženě určitě radost. Pomohlo by jí si odpočinout a postavit se na nohy. Ne vždy se žena potýká s nějakou dlouhodobou nemocí, takže je to mnohdy tak, že se vyspí, uvaří si teplý čaj, chutný vývar a hned se jí udělá lépe. Je ale potřeba, aby si žena mohla daný spánek dopřát. Jestliže víte, že má někdo z rodiny malé dítě a daná žena je zrovna nemocná, věřte, že ocení, pokud jí nabídnete pomoc. Člověk bude rád. Ženy to mají tak, že si o pomoc neřeknou a pokusí se vše samy zvládnout.

Nabídněte se proto sami, že pomůžete. Uvidíte, že daná žena to rozhodně ocení. V dnešní době je to o tom, že se ženy snaží vše zvládnout samy. Bylo by ale daleko lepší, pokud by si nechaly pomoct, a to například v době, kdy jim skutečně není dobře. Je mnoho důvodů, proč se žena nemusí cítit zrovna nejlépe. Příkladem může být nemoc. Rozhodně není nic příjemného, pokud je žena nemocná, a ještě se musí o vše starat. Pomoc druhých je něco, čeho by se neměla žena bát. Je ale potřeba říct si. Určitě se někdo, kdo pomůže, najde. Nebojte se toho, že by druhým vadilo vám pomoci. Rozhodně ne. Kolikrát vám rádi pomůžou.

Jestliže si můžete něčeho všimnout, je to to, že každý člověk má jiný životní styl. Každý z nás žije jinak. Jsou lidé, kteří své peníze utrácejí, jak jen to jde a jsou tací, kteří se snaží co nejvíce šetřit a to proto, aby získali co nejvíce peněz a po čase si mohli koupit něco, co už dlouhou dobu chtějí. Každý člověk to má jinak. Nejideálnější je, pokud má člověk možnost, jak šetřit, tak si i dovolit alespoň dvakrát za měsíc jet někam na výlet. Je mnoho lidí, kteří velice rádi poznávají nové věci a místa, ale nemohou si něco takového dovolit, protože by si nemohli odložit určité peníze bokem.

Je rozumné, pokud si člověk odkládá a to proto, že nikdy nevíte, kdy budete dané peníze potřebovat. Je jen velmi málo lidí, kteří si v dnešní době mohou, jak odkládat, tak i jezdit na různé výlety. Pokud byste si něco takového přáli, bude zapotřebí pro to něco udělat. Co? Ideálně si najít práci, která vám bude vydělávat mnohem více peněz, abyste si mohli obojí dovolit. Pokud patříte mezi ty, kteří to mají tak, že jakmile dostanou výplatu, tak jí během pár dní utratí, měli byste s tím něco dělat. Jestliže máte na konci měsíce problém fungovat a jen počítáte peníze, není to dobře.

Lidé by si měli uvědomit, že mohou žít daleko lépe, ale je potřeba se nad tím vším dostatečně zamyslet a udělat si plán toho, jak na to jít. Mnoho lidí má pocit, že je šetření omezuje a nemohou si kvůli němu dovolit to, co si dovolit chtějí. Věřte, že čím dříve se naučíte, že je dobré si něco odkládat, tím lépe. Na konec můžete zjistit, že odkládat si něco málo není na škodu. Uvidíte, že všechno může být daleko lepší, než tomu bylo teď. Je na vás, jak se rozhodnete. Člověk to ale opravdu nemusí mít tak, že bude doufat, že to nějak do další výplaty zvládne. Jak budete žít je na vás. Pokud ale chcete změnu, je dobré začít něco dělat.

Mnoho žen každý den řeší problémy se svým vzhledem. A když to nejsou problémy, které by se měly týkat jejich vzhledu, tak jistě aspoň někdy řešily svoji postavu. Přitom základní pravidlo je velmi prosté a je to hlavně fakt, že se snažíme být co nejvíce sami s sebou spokojeni. Protože když budeme mít normální sebevědomí, muži to na nás jistě poznají, a i když neshodíme ani jedno kilo, změna bude pro nás opravdu viditelná. A tak tedy dámy, vždy se mějte rádi i svůj vzhled a svoji postavu. A to je první důležitý krok k tomu, jak vypadat co nejpřirozeněji. Být totiž krásná opravdu přirozeně je snem mnoha z nás. A pro některé ženy, které jsou již starší je velmi těžké stárnout přirozeně.

Nejsou totiž schopné přijmout fakt, že stárnutí k životu patří a my bychom na sebe měli být stále hrdé. Stárnutí není prohra, stáří je ta nejpřirozenější krása na světě. A existují tedy nějaké osvědčené triky, jak o sebe pečovat abychom byly co nejvíce přirozené? Jistě, že takové rady existují. A je jich jistě nespočet, ale vždy bychom měly mít na paměti, že není krása jenom fyzický vzhled. Když se někdo limituje jenom na tento atribut o dost sám sebe připravuje. Vždyť přeci krása vnitřní je stejně nebo dokonce i více důležitá. A při kontaktu s osobou, která je tedy hezká na povrchu, ale je ošklivá zevnitř, jistě se vám líbit nebude ani kontakt s ní vám jistě nebude příjemný. A tak tedy dbejme i na tu krásu vnitřní, která je moc důležitá.

A tím se jistě myslí to, jak se chováme k sobě i k okolí. Jak spolu jednáme a jaké emoce pociťujeme. A na jaké myšlenky se zaměřuje a co celkově vyzařujeme. A pokud se nám nebude líbit co vidíme tak se to dá jednoduše změnit. Ale dalším důležitým krokem je chtít. A mít víru, že i po prvním nezdaru to nebudeme vzdávat. A naučit se vytrvat. A dejte si takovou malý úkol, že tuto změnu se pokusíte dodržovat alespoň jeden měsíc. A když se nic nezmění, nebudete v tom jednoduše pokračovat. Takže se zkuste zaměřit na zdravou stravu, zkuste chodit o nějakou tu hodinku dříve spát a zkuste meditaci anebo jinou techniku relaxačního odpočinku. Pečujte o svou pleť a dbejte na každodenní, kvalitní odlíčení pleti a také na kvalitní hydrataci, a to nejenom obličeje, ale celého těla. A vyhněte se stresu a zkuste si svůj život užít.