S přítelem jsme 5 měsíců. Všechno bylo růžové. Tvrdil mi a pořád mě přesvědčoval, že jsem žena jeho života a podobně. Udělala jsem všechny kroky k tomu, abychom mohli být spolu. Najednou mi řekl, že chce čas a že se mi ozve. Zhroutil se mi svět. Je to pár dní a já nevím co dělat, jestli mám čekat a jak dlouho. Nejradši bych mu zavolala anebo napsala, ale bojím se, že mi řekne, že na něj tlačím. A všechno tím ještě pokazím. Nemůžu pracovat a všechno se na mě valí. Vůbec nevím, jak reagovat. Jestli čekat, případně jak dlouho, anebo to rozseknout. Jestli si mám hrát na hrdou i když v duši mám jediné přání, a to být ještě s ním anebo mu říct pravdu, že jsem úplně na dně.

Myslím si, že na něj tlačí bývalá, se kterou se rozešel, když jsme se poznali. Je ublížená. A odpustila by mu asi cokoliv, jen aby s ní byl. Přítel bývá impulzivní ve svém chování. Nejdřív se pro něco hrozně nadchne a pak z toho vycouvá. A já nevím, co si o tom mám myslet. Kdybych pro to neobětovala některé věci, které pro mě byly docela důležité, tak bych neřekla ani půl slova, jenže já jsem pro to obětovala docela dost, a právě proto mě docela dost mrzí, jak se ke mně zachoval. Ještě pořád čekám, že za mnou přijede, obejme mě a řekne, že bude všechno dobré.

Že se prostě vrátí a bude rád se mnou, jenže zatím to tak vůbec nevypadá a já jsem absolutně bezradná. Posledních pár dnů už ani nemám chuť k jídlu, protože čím dál více ztrácím naději a víru, že to bude zase v pohodě a nejradši bych jenom spala, nebo pracovala, ale to, jak víte samozřejmě nejde. Je to pro mě strašně těžké, když vím, že se oba dva trápíme, ale pořád přemýšlím, jestli si třeba nenašel někoho jiného. V hlavě mi probíhají různé myšlenky a já se jich nějak nemůžu zbavit. Říkám si, jestli to má ještě cenu se takhle trápit anebo se na to mám prostě vykašlat. 

Moc ráda nakupuji a je pravda, že neznám téměř skoro žádnou ženu, která by mi řekla, že nerada nakupuje. Nákupy ve mně vyvolávají takový pocit adrenalinu. Jednoznačně mě to úplně těší a jsem taková více uvolněná. Zrovna dnes jsem si udělala opravdu krásné nákupy. Ano, jsem žena a ráda nakupuji. A je to úplně normální. A jednoznačně nakupování je pro mě nejlepší lék na stres anebo na nějaké osamění či smutek. Můj partner tohle ví, takže pokaždé třeba když se pořádně pohádáme anebo on je vinen, tak mě vždycky druhý den vezme na nákupy. Ještě by bylo lepší, kdyby on to všechno za mě zaplatil.

Jenomže vždycky se to všechno musím platit sama. Ano, koupíme někde občas nějaký dárek. Ale on sám říká, že nemá rád nákupy, takže on vždycky někde sedí v hospodě, dává se tam nealkoholické pivo a čeká na mě, až si všechno nakoupím a potom jedeme domů. Partner vždycky říká, že to jsme my celé ženy, že jenom utrácíme peníze za oblečení anebo za kosmetiku. A já mu vždycky řeknu, že bych neutrácela peníze za kosmetiku a za oblečení. Kdyby mi to všechno zaplatil on. Kdyby všechno platil on, tak já vlastně neutratím ani korunu. On se vždycky na mě tak podívá a začne se potom smát.

A já mám vlastně pravdu, když to vezmete z logického hlediska, tak mám pravdu. Kdyby to za mě někdo zaplatil, tak samozřejmě logicky neutratím ani korunu, ale já na to finance mám. Mám zaměstnání, kde mám opravdu skvělé peníze a proč bych si nemohla udělat třeba jednou za měsíc nějaký pořádný relax, kde bych třeba utratila peníze za oblečení a za kosmetiku? Dnes jsem si koupila spodní prádlo, dvoje džíny, a tak je opravdu perfektní. Parfém také nedám dopustit na kvalitní hydratační tělové mléko, které mám ráda a za které také utrácím opravdu spoustu financí. A mně to nevadí. Když člověk má na to peníze, tak proč by si s nimi také nemohl dělat, co chce?

Mít svůj vysněný životní styl, tak to by měl mít asi každý člověk, ale také si musíte uvědomit, kde a jak žijete. Protože každá rodina má vlastně svůj takový zajetý a různý životní styl. Například my u nás v rodině doma také máme takový životní styl, že každý den spolu snídáme a potom také večer večeříme. Protože naštěstí my dospělí nemáme žádné směny, vždycky pracujeme, nebo jenom na ranní a děti chodí samozřejmě ráno do školky a do školy, takže vždycky si můžeme jako rodina zažít opravdu krásné rodinné snídaně a potom také večeře. Jinak na oběd chodíme vždycky každý tam, kde se zrovna nacházíme, a to vždycky v zaměstnání.

Takže vždycky s kolegyněmi si zajdu někam na oběd. Buďto si vezmu z domu jako kolegyně anebo jdeme třeba někam do restaurace na oběd a tam si vždycky pořádně popovídáme. A co potom děláme s rodinou večeře, povídáme si při jídle a říkáme si o tom, co jsme dělali celý den. Vždycky si vyslechneme naši nejmladší děti, potom teenagery a potom se s partnerem vždycky bavíme my dva. A potom, když naše děti odejdou spát a dají se do říše snů, tak si s partnerem a vždycky vykládáme takové účty, dospělé řeči. Anebo takové věci, které třeba se musí udělat ráno nebo kdo vyzvedne děti v tu a v tu dobu anebo kdy a jak se co stane.

Jak kdy samozřejmě to nedopadne, tak, jak se dohodneme. Náš životní styl také není úplně striktní, někdy životní styl musíme také pozměnit. A to hlavně kvůli tomu, když má někdo narozeniny anebo je někde veliká oslava. I když jsme zvyklí, že snídáme a večeříme spolu, tak někdy to musím jednoznačně přerušit. Kolikrát se nám stalo, že moje sestra k nám přijela na týden, protože se pohádala se svým partnerem říkala, že se s ním už rozejde, jenomže tohle říká už snad desetkrát. Nevím, proč někdo s někým je, když se stane, jenom hádají a mají tendenci se stále rozcházet. 

Pražský krysařík je malý vzrůstem, ale obrovský srdcem. Někdo by si mohl myslet že je to hloupost, ale je to fakt. Také jsem byla k tomuto plemeni spíše skeptická, a mám mnohem raději velké psy. Před 12 lety jsme z útulku adoptovali křížence tibetské dogy, takže i zde je vidět že pro takto velké psy mám slabost. Malé psy jsem nikdy nemusela, zejména proto, že celá řada lidí je prostě nevychová a nechávají je volně pobíhat, protože “on je malej a nic neudělá”.

Jenže o adoptovaného psa jsme přišli, ale dožil se téměř 13 let. Řešili jsme co dál. No a kamarádka má chovnou stanici právě s pražskými krysaříky. Z legrace jsem jí napsala kolik takový pes stojí, protože jsem byla ochotná zaplatit větší sumu spíše za většího psa – logika typu “větší kus, více peněz”. Když mi napsala že stojí 25 tisíc, byla jsem v šoku. Nicméně za dva dny už stála u mě v obývacím pokoji s pyšnou psí mámou a štěnětem. Nutno podotknout, že fenka se jmenuje Baileys podle mého oblíbeného likéru, a to víceméně rozhodlo o tom jaký pes bude náš další.

Odloučení od matky nesla velice dobře, vůbec nekňučela. Problém ale byl naučit ji venčit se venku. Téměř rok trvalo než se naučila že doma se nevenčí. Zkoušeli jsme všechno možné, a jakmile jsme se vrátili z dovolené, kde s námi byla taky, najednou se přestala venčit doma.

Krysařík je zvláštní plemeno. Miluje svou smečku, a na to jak je to malý pes, je neuvěřitelně ochranářský a obětavý. Dostává také svému jménu, neohroženě se vrhá za kdejakou krysou a dokonce i potkanem, až jsme měli strach aby se nám vrátila. Zbytečně neštěká celé dny, je houževnatá a má opravdu velké srdce. Tento malý pes o váze 1,75 kilo si mě naprosto získal. Až teď s odstupem času oceňuji že ji můžu vzít do ruky a jít s ní klidně i na poštu, což je zejména teď v létě skvělé, že můžu jezdit vyřizovat různé věci i s ní.

O vědě se říká, že s ní můžeme dělat v podstatě vše. Nabízí způsob, jak zjistit cokoliv, bez ohledu na to, jak nemožné se to zdá. A na první pohled to tak vypadá – komu se například ještě před třiceti lety snilo o možnostech internetu, o nových léčebných metodách či o tom, že pošleme sondy na Mars? Zdá se tedy, že s její pomocí dokážeme cokoliv. To je ale jen zdání. Ve skutečnosti má i ona svá omezení, o kterých je nutné vědět. Některá jsou daná přírodou, jiná lidmi, ale přesto existují. Jaká to jsou?

V první řadě jsou to fyzikální zákony. Například ať se snažíme, jak chceme, nelze překročit rychlost světla. Také ostatní faktory jsou přítomny – pokud chceme dělat pokusy ve stavu beztíže, je nutné je provádět alespoň na mezinárodní vesmírné stanici, a ani to mnohdy nestačí, neboť ani ona není tak vzdálená, aby zde alespoň částečně nepůsobila gravitace Země. Stejně tak jsme omezeni teplotou – pod absolutní nulu se zkrátka a jednoduše nedostaneme. Pokud tedy plánujeme experiment, je nutné, abychom vzali toto vše v úvahu.

Dále jsou tu etické otázky. Samozřejmě, ty závisí na konkrétní kultuře země, kde se daný experiment provádí, avšak naprostá většina se shoduje v tom, že ubližovat lidem pro vědu není akceptovatelné. Jak moc to drží vědu zpět, nám ukázala druhá světová válka, po jejímž konci se jednotlivé země snažily dostat k výsledkům experimentů prováděných na vězních v koncentračních táborech. Je například nepředstavitelné, že by někdo vzal člověka do dvacetistupňového mrazu a zde jej poléval ledovou vodou a zapisoval si reakce. Přesto nám to řeklo mnoho o fungování lidského těla.

Tato omezení však zároveň znamenají, že jsme omezeni i v tom, co vše můžeme objevit. Některé věci zkrátka nezjistíme jen proto, že experimenty, které by nám pomohly je objevit, jsou z nějakého důvodu nemožné. Jistě, je to škoda, avšak je to skutečnost, se kterou se musíme zkrátka smířit.

Jak si myslíte, že by měl člověk žít, že by měl mít typický životní styl? Podle mého názoru na tom opravdu něco je, protože když se budete snažit žít tak, jak chcete a budete dodržovat takový životní styl, který chcete, tak se samozřejmě budete vždycky cítit dobře. Není potom nic horšího. Než když jste třeba například nuceni žít nějaký jiný životní styl, takový úplně jiný životní styl, než který jste si přáli. Potom je to opravdu škoda. Proto si myslím, že je nejlepší, když vždy se lidé dohodnou, když jdou spolu bydlet do jedné domácnosti, aby věděli, co je čeká. A proč je to čeká?

Protože někdy se bohužel lidé vůbec neshodnou na tom, jaký životní styl budou žít, jak budou žít anebo jak budou vést domácnost. Jak se toho nebojím, ale někdy je to opravdu hodně složité. Tak moc složité, že lidi ani neví, jak by měli žít anebo jak se třeba někomu s něčím svěřit. Dokážete se někomu s něčím svěřit? Máte někoho u sebe, komu můžete úplně věřit? Já mám sice jenom jednoho člověka, a to je moje sestra, ale chybí mi, že jich nemám více. Bohužel se nemůžu svěřit ani své mamince, ani otci, ani svému partnerovi. Nevím, proč mám je ráda, oni mají rádi mě, ale bohužel já jim tak moc nevěřím.

Oni mají vždycky pro mě takové rady, které si myslím, že se k tomu ani nehodí anebo které vůbec takhle nemají být řečeny. Proto třeba když se vám někdo začne plést do vašeho života. Do vašeho životního stylu, tak je nejlepší, když je zastavíte opravdu včas. Rychle a včas, než bude pozdě, protože někdy potom na to přistoupíte, a to přistoupíte na to z donucení. Jenomže potom třeba za několik měsíců nebo za několik let toho budete opravdu hodně litovat. Litovat toho, že jste udělali něco, co jste nechtěli a třeba potom také přijdete o milovaného člověka. Věřte, nebo ne, ale je opravdu hodně situací, kdy lidé se změní kvůli někomu, ale zároveň přijdou třeba zase o několik lidí. 

Miluji cestování, když jsem ještě chodila na vysokou školu, tak jsem s kamarádkami a s kamarádem opravdu hodně času cestovala. Měli jsme je rádi cestování, hlavně jsme cestovali, tedy jenom po Evropě. Protože po Evropě to bylo takové levnější a také znám. Některé lidi, kteří cestovali normálně stopem, abych se přiznala, tak já bych se bála cestovat stopem. Vůbec bych nevěděla, ke komu nastoupím. Samozřejmě, že tohle naprosto logické a normální, že člověk nikdy neví, ke komu nastoupí. Do automobilu znám třeba film smrt, stopařek. A právě když jsem tento film viděla dvakrát, tak od té doby už jsem vůbec nikdy.

Ještě nacestovat možná tak ve třech. Abychom vzadu na zadních sedačkách seděli tři. Ale kdyby někdo seděl ještě vedle řidiče někdo cizí, tak to bych rozhodně tam nesedla. Nevím, jestli my tři holky bychom přeprali dva muže tohle rozhodně ne a proto jsem se s kamarádkami a s kamarády dohodla, že budeme raději cestovat normálně vlakem a nebo autobusem. Nakonec jsme se všichni rozhodli, že budeme cestovat jenom vlakem, a hlavně jsme jezdili do Bratislavy anebo do Německa. Tyto místa se nám moc líbily, dokonce jsme si řekli, že bychom mohli třeba rok pracovat. Buďto v Bratislavě anebo v Německu.

V Německu jsme se dozvěděli, že opravdu hodně peněz za jakoukoliv práci. Já bych tam klidně dělala uklízečku, i když mám vysokou školu ekonomickou, tak třeba taková praxe, rok jako uklízečka a by mi vůbec nevadila. Je to vlastně zároveň i posilovna. A když už se bavíme o cestování, tak také rádi cestujete, jaké zemi jste procestovali? Mnoho lidí prý cestuje také do zahraničí. Kde je opravdu veliké teplo, třeba Asie nebo Japonsko a podobně, mě by se v Japonsku líbilo. Je to taková asijská země a tam bych také chtěla někdy podívat, jenom když jsem se koukala na letenky anebo potom na ubytování, tak to bylo opravdu hodně náročné a také hlavně drahé. No ještě si to opravdu hodně rozmyslím. 

Když se řekne láska, tak co si pod tím představíte? Mnoho lidí si představí lásku takovou, když muž miluje ženu anebo když žena miluje muže. Ovšem ale není láska jako láska. Láska samozřejmě může být i láska k dítěti a tohle právě zažívám já. I když jsem šest let bez partnera, ale mám tříletého syna, prostě se to stalo. Otěhotněla jsem a muž ani neví, že má dítě. Mě to ale nevadí. Stejně jsem si dítě přála, ale dlouho jsem nemohla najít partnera. Tak jsem si říkala, že když už jsem náhodou otěhotněla, že si miminko nechám, v té době mi bylo sedmadvacet a taky jsem si říkala, že na první dítě je to opravdu ideální volba a povím vám, že na své první dítě jsem se opravdu hodně těšila.

Ani nevíte, jak moc jsem se těšila. A ihned v prvním trimestru jsem začala nakupovat různou výbavičku pro dítě. Moc jsem se těšila. Nikoho to ale ani nepohoršovalo. Byla jsem ráda, protože každý věděl, že o vztah s mužem nestojím, protože už jsem se tolikrát spálila, že jsem tušila, že i nová láska dopadne katastrofálně. Kolikrát se mi stalo, že když jsem byla opravdu hodně zamilovaná a byla to láska na první pohled, tak on mě potom podvedl. Tohle se mi stalo dvakrát, vůbec nevím, co jsem z toho vždycky vybírala za muže, že jsem se vždycky zamilovala do někoho, který mě vždycky do roka opustí anebo mě podvede, jednou mě docela také fyzicky a psychicky týral, tak jsem si řekla, že si dám alespoň pět let pauzu.

A z pětileté pauzy se vyklubalo sedm let a mám syna. Jsem opravdu ráda, že povím vám, že mateřská láska je opravdu nádherný cit a myslím si, že mateřský cit nepřebije žádná láska, i kdybych se zamilovala do muže, tak si myslím, že mateřská láska je vždycky opravdu ta nejdůležitější a ta největší pro každou ženu. Samozřejmě, že jsou i výjimky, ale myslím si, že kolem mě jsou samé ženy, které své děti vždycky opravdu nade vše milují. 

Jestliže se můžeme s něčím setkat, pak je to to, že i žena potřebuje někdy pomoci. Stává se, že se ženě neudělá dobře, a i když se kolikrát snaží fungovat tak, jak fungovat má, jde to jen velmi těžko. Ženy to mají tak, že i když jim není dobře, snaží se věnovat běžným věcem, jako každý jiný den, ale mohou nastat situace, kdy daná žena na tom nebude dobře a jediné, co bude zvládat je zajít si na toaletu. V případě, že má daná žena malé dítě to nebude zrovna snadné. Právě v takové situaci by nebylo na škodu, pokud by dané ženě někdo pomohl. Muži obvykle nejsou tak vstřícní, že by pomohli i když se najdou tací, kteří rádi pomůžou.

Pokud by se někdo ženě nabídl, že by pomohl a je jedno, jestli se bude jednat o matku samotné ženy nebo její tchýni, udělalo by to ženě určitě radost. Pomohlo by jí si odpočinout a postavit se na nohy. Ne vždy se žena potýká s nějakou dlouhodobou nemocí, takže je to mnohdy tak, že se vyspí, uvaří si teplý čaj, chutný vývar a hned se jí udělá lépe. Je ale potřeba, aby si žena mohla daný spánek dopřát. Jestliže víte, že má někdo z rodiny malé dítě a daná žena je zrovna nemocná, věřte, že ocení, pokud jí nabídnete pomoc. Člověk bude rád. Ženy to mají tak, že si o pomoc neřeknou a pokusí se vše samy zvládnout.

Nabídněte se proto sami, že pomůžete. Uvidíte, že daná žena to rozhodně ocení. V dnešní době je to o tom, že se ženy snaží vše zvládnout samy. Bylo by ale daleko lepší, pokud by si nechaly pomoct, a to například v době, kdy jim skutečně není dobře. Je mnoho důvodů, proč se žena nemusí cítit zrovna nejlépe. Příkladem může být nemoc. Rozhodně není nic příjemného, pokud je žena nemocná, a ještě se musí o vše starat. Pomoc druhých je něco, čeho by se neměla žena bát. Je ale potřeba říct si. Určitě se někdo, kdo pomůže, najde. Nebojte se toho, že by druhým vadilo vám pomoci. Rozhodně ne. Kolikrát vám rádi pomůžou.

Jestliže si můžete něčeho všimnout, je to to, že každý člověk má jiný životní styl. Každý z nás žije jinak. Jsou lidé, kteří své peníze utrácejí, jak jen to jde a jsou tací, kteří se snaží co nejvíce šetřit a to proto, aby získali co nejvíce peněz a po čase si mohli koupit něco, co už dlouhou dobu chtějí. Každý člověk to má jinak. Nejideálnější je, pokud má člověk možnost, jak šetřit, tak si i dovolit alespoň dvakrát za měsíc jet někam na výlet. Je mnoho lidí, kteří velice rádi poznávají nové věci a místa, ale nemohou si něco takového dovolit, protože by si nemohli odložit určité peníze bokem.

Je rozumné, pokud si člověk odkládá a to proto, že nikdy nevíte, kdy budete dané peníze potřebovat. Je jen velmi málo lidí, kteří si v dnešní době mohou, jak odkládat, tak i jezdit na různé výlety. Pokud byste si něco takového přáli, bude zapotřebí pro to něco udělat. Co? Ideálně si najít práci, která vám bude vydělávat mnohem více peněz, abyste si mohli obojí dovolit. Pokud patříte mezi ty, kteří to mají tak, že jakmile dostanou výplatu, tak jí během pár dní utratí, měli byste s tím něco dělat. Jestliže máte na konci měsíce problém fungovat a jen počítáte peníze, není to dobře.

Lidé by si měli uvědomit, že mohou žít daleko lépe, ale je potřeba se nad tím vším dostatečně zamyslet a udělat si plán toho, jak na to jít. Mnoho lidí má pocit, že je šetření omezuje a nemohou si kvůli němu dovolit to, co si dovolit chtějí. Věřte, že čím dříve se naučíte, že je dobré si něco odkládat, tím lépe. Na konec můžete zjistit, že odkládat si něco málo není na škodu. Uvidíte, že všechno může být daleko lepší, než tomu bylo teď. Je na vás, jak se rozhodnete. Člověk to ale opravdu nemusí mít tak, že bude doufat, že to nějak do další výplaty zvládne. Jak budete žít je na vás. Pokud ale chcete změnu, je dobré začít něco dělat.