Pražský krysařík je malý vzrůstem, ale obrovský srdcem. Někdo by si mohl myslet že je to hloupost, ale je to fakt. Také jsem byla k tomuto plemeni spíše skeptická, a mám mnohem raději velké psy. Před 12 lety jsme z útulku adoptovali křížence tibetské dogy, takže i zde je vidět že pro takto velké psy mám slabost. Malé psy jsem nikdy nemusela, zejména proto, že celá řada lidí je prostě nevychová a nechávají je volně pobíhat, protože “on je malej a nic neudělá”.

Jenže o adoptovaného psa jsme přišli, ale dožil se téměř 13 let. Řešili jsme co dál. No a kamarádka má chovnou stanici právě s pražskými krysaříky. Z legrace jsem jí napsala kolik takový pes stojí, protože jsem byla ochotná zaplatit větší sumu spíše za většího psa – logika typu “větší kus, více peněz”. Když mi napsala že stojí 25 tisíc, byla jsem v šoku. Nicméně za dva dny už stála u mě v obývacím pokoji s pyšnou psí mámou a štěnětem. Nutno podotknout, že fenka se jmenuje Baileys podle mého oblíbeného likéru, a to víceméně rozhodlo o tom jaký pes bude náš další.

Odloučení od matky nesla velice dobře, vůbec nekňučela. Problém ale byl naučit ji venčit se venku. Téměř rok trvalo než se naučila že doma se nevenčí. Zkoušeli jsme všechno možné, a jakmile jsme se vrátili z dovolené, kde s námi byla taky, najednou se přestala venčit doma.

Krysařík je zvláštní plemeno. Miluje svou smečku, a na to jak je to malý pes, je neuvěřitelně ochranářský a obětavý. Dostává také svému jménu, neohroženě se vrhá za kdejakou krysou a dokonce i potkanem, až jsme měli strach aby se nám vrátila. Zbytečně neštěká celé dny, je houževnatá a má opravdu velké srdce. Tento malý pes o váze 1,75 kilo si mě naprosto získal. Až teď s odstupem času oceňuji že ji můžu vzít do ruky a jít s ní klidně i na poštu, což je zejména teď v létě skvělé, že můžu jezdit vyřizovat různé věci i s ní.